O POKŘIVENÉM VZTAHU K PRÁCI

Cit a rozum. Co je víc? Co by mělo být v hierarchii lidského žebříčku hodnot na prvním a co až na druhém místě? Každý z nás by měl naslouchat svému srdci a zvážit, co je důležité a co nikoli. Bohužel se v dnešní době klade důraz spíše na rozum a tím se ztrácí jedna z nejdůležitějších hodnot, pramenící z citu – lidskost…

Motto:“ Lidé, kteří tvrdí, že něco hodnotného není možné, by neměli překážet těm, kteří se o to pokoušejí.“

- Lincoln -

Pod vlivem rozumových rozhodnutí došlo v průběhu času ke zdeformování a pokřivení základních pojmů, které tak dostaly díky tomu úplně jiný význam, než by měly podle Zákona Stvoření mít. Můžete si říc, že jde o malichernosti, ale pokud je něco pokřivené či zdeformované, přinese to ještě větší pokřivenost, nesmysly a nakonec pád… Stejně jako když se staví dům a udělá se chyba v základech, čím vyšší bude, tím více se budou zdi třást, pokud nedojde k nápravě, stavba se zřítí.

Podívejme se právě na pojem „práce“ dvěma způsoby: skrze cit a rozumově.

PRACOVAT znamená ve skutečnosti DÁVAT. Dávat něco ze sebe, čím přispějeme podle svých schopností a předpokladů k harmonickému chodu celé společnosti. Ušlechtilým motivem k práci je být UŽITEČNÝ A PROSPĚŠNÝ CELKU. A pokud se v práci skutečně zohlední naše schopnosti, stane se potom i formou naší seberealizace. Hlavní motivací k práci je tedy dávání, které má spolu s dáváním ostatních lidí směřovat ke společnému cíli: k blahu, spokojenosti, ke štěstí a k růstu celé společnosti!

Bohužel se však ušlechtilost výše uvedených motivací byla chladným rozumem strhnuta na dno propasti. Současný člověk vidí v práci už jenom způsob a možnost JAK ZÍSKAT PENÍZE. Málokomu jde o dobro celku a každý usiluje především o svůj prospěch. Prvotní pojem dávání byl takto překroucen na braní. Říkáte si, že do práce chodit musíte, jak byste jinak uživili rodinu a jak byste si mohli nakoupit věci, které „potřebujete“ a že je nutný, aby prostě práce byla hotová a je jedno, jak se na ní díváme. Je vhodné si uvědmit, že díky konzumnímu způsobu života, který napadl naši společnost jako virus, si nakupujeme věci, které vůbec nepotřebujeme, nebo které již dokonce doma v jiném provedení máme!!! Díky špatnému hospodaření s penězmi navíc často jde člověk od výplaty k výplaty a do práce chodí naštvaný, unavený z pocitu že musí… Člověk pak dělá práci, které ho vlastně vůbec nebaví, nenaplňuje a ještě k tomu v n stráví mnoho a mnoho času, který by měl využít jinak.

Podívejme se nyní na příklad lékaře, který si své povolání vybral z hlubokého vnitřního přesvědčení pomáhat nemocným a trpícím. Jeho vnitřní postoj se zákonitě projeví tím nejlepším způsobem i navenek v jeho přístupu k pacientům!

Na druhé straně máme lékaře, kterého k výběru tohoto povolání vedl názor, že jde o slušně placenou práci a především o určité výsostní postavení ve společnosti, kdy bude uznáván a obdivován. Práci nebude dělat z lásky k lidem ani z radosti z vykonané práce, ale pro peníze a společenskou prestiž!

Stejně pokřivený vztah k práci, kdy práce slouží jen jako prostředek k výdělku peněz, najdeme však i v mnoha dalších povoláních. Tak třeba zemědělství dnes už také spíše bere, než dává. Ve slepé snaze po co největším zisku jsou do rostlin a zvířat bezohledně aplikovaná velká množství chemických přípravků a preparátů, hormonů i antibiotik, podporujících enormní výnosnost a velikost plodů a rychlý biologický růst. Nikoho nezajímá, že všechna chemie nakonec skončí v tělech spotřebitelů, a to se může dříve či později odrazit na jejich zdravotním stavu. Dnes jsou v obchodech samozřejmostí krásné dokonalé stejně veliké plody ovoce i zeleniny a nejdůležitější při jejich prodeji/nákupu je spíše jejich velikost a vzhled, který byl stejně dosažen především přísunem dusíkatých hnojiv. Rostlinám není dopřána přirozená a vyvážená minerální výživa, a proto velký a jednostranně rychlený produkt, obsahuje bohužel už jen velmi málo cenných látek, jako jsou minerály a vitaminy.

A to nemluvíme ani o antibiotikách přidávaných chovným zvířatům na urychlení růstu nebo uměle vyvinutých krmivech, které mají stejný cíl. Nehumánní chov drůbeže je alarmující, neboť stráví celý život v malých klíckách o rozměru několika centimentrů při umělém osvětlení, kdy nevědí, kdy je ráno, kdy je noc, natož jaké je roční období. Je samozřejmé, že slepice nesou mnohem méně v zimě, než v létě, ale umělým prostředím jsou nosnice tak zmatené, že snáší a snáší… A otázkou zůstává, co vlastně nakonec jíme. Utrpení zvířat, která jsou převážená v horku po celé Evropě, jen aby se na nich vydělalo, je též na pováženou. Jakoby ta daná země neměla dost svých zvířat z domácích chovů.

Pokřivení pojmu PRÁCE má negativní vliv i ve výrobních odvětvích. Až do takzvané průmyslové revoluce můžeme pozorovat jistou míru harmonie a přirozenosti. Výroba byla zabezpečována řemeslnickými cechy. Každý mistr svého řemesla vyráběl své produkty sám (!), případně s pomocí tovaryšů. Krejčí šil šaty, obuvník boty, stolař vyráběl nábytek, kovář zase výrobky ze železa. Lidé mohli nalézt ve své práci seberealizaci, mohli s citovým zaujetím vyrábět každý jednotlivý výrobek od začátku až do konce. Hotový produkt byl potom jejich vlastním osobitým dílem. I ta nejmenší věc sloužila k nějakému účelu, byla zhotovená rukou osobnosti.

Bohužel se začaly hledat cesty, jak vydělat více a jak si vše zjednodušit. Kvůli většímu zisku došlo k racionalizaci práce, tedy ke vzniku manufaktury – pásové výroby. Krejčí už nešil šaty, ani obuvník boty. Dělník v továrně vyráběl už jen část výrobku či jednotlivý úkon z celého výrobního procesu. Člověk se stal součástí strojové výroby.

Vyrábělo se a vydělávalo stále víc, ale nikdo už nemohl výrobek nazvat svým vlastním dílem. Hotový výrobek začal být dílem všech a zároveň nikoho… Byl neosobní, chladný, vytvořený bez citu neradostným strojovým tempem… Svědčí o tom sklady enormních zásob nejrůznějších výrobků po celé Zemi, které bohužel vypovídají o neuvěřitelném plýtvání, nevážení si věcí, pozměněných lidských hodnotách a drancování surovin naší planety. Za zdánlivý dostatek všeho platíme tu nejvyšší daň – ztrátou lidské důstojnosti.

Z jedinečných, individuálních bytostí se vytvořila velká mašinérie bez osobnosti a individuality. Často slýcháme, že nějakému živočišnému druhu hrozí vyhynutí, požadujeme nové ochranné zákony a přírodní rezervace. Ale zatím nikdo nežádal ochranu osobnosti člověka. Lidské individualitě a osobnosti hrozí vyhubení! Byznys a hmotný dostatek je mottem dne. Celý život je pouze obchodem a obětí je člověk… Už nemají vládnout žádné city, touha po pravém, krásném a dobrém, ale pouze peníze a dostatečně velký kapitál.

To všechno, o čem jsme doposud psali však nepředstavuje ještě konečnou hranici. Dychtivost po penězích nemá hranic! Jestliže práce už není zdrojem radostného dávání a seberealizace, ale pouhou honbou za ziskem, někteří morálně pokřivení lidé si uvědomili, že peníze se nakonec dají získat i bez práce. Tak začalo být aktuální získat co nejvíce peněz jakýmkoli způsobem, aby člověk naplnil svou mamonskou touhu po hmotě a materiálný, objevily se nejrůznější podvody, vyděračství, zločinnost, teror i války. Pokud to takto půjde dál, důsledky budou zničující. A přitom na začátku všeho stál jen špatně rozumem pochopený pojem práce.

Říká se, že z malých příčin jsou velké důsledky, a právě tato doba, je důsledkem všech malých příčin. Jestliže si však přejeme udělat zásadní změnu a rozhodující přítrž v jednání do této doby, musíme se vrátit k jádru, tedy k příčině, ze které vše vzniklo. Je třeba změnit svůj postoj k práci, ale také téměř ke všem pojmům současného života. Musíme se na ně podívat s citem, ne rozumem, který dokáže za pomocí slov mnohé „okecat a vysvětlit tak, jak se to komu hodí“, abychom pochopili pravý význam Zákonů Stvoření. Pouze to zaručí správný vývoj, každý by měl začít sám u sebe a své rodiny. Vše ostatní vede dříve či později k utrpení, nemocem a nakonec k úplné zkáze. Člověk by si měl také uvědomit, zda dělá práci, která ho opravdu baví a naplňuje a zda jí neobětuje příliš času i sebe samého. V dnešní době se stalo běžné dojíždět velmi daleko za prací kvůli vyššímu výdělku, ale je to na úkor času, na úkor rodiny a mezilidských vztahů. Nechme promluvit více naše Srdce na cestách našeho života, aby všechna naše snažení a rozhodnutí mohla směřovat pouze ke štěstí, spokojenosti a Světlu.

- přeložila ANDREA MAYA-
Zdroj: Časopis Prebúdzajúce sa Slovensko
Časopis Prebúdzajúce sa Slovensko