KAŽDÝ ČLOVĚK JE JEDINEČNÁ BYTOST

V běžné komunikaci mezi lidmi dochází dnes velice často k rozdílnému chápání významu jednotlivých slov. Ponechme stranou příčiny, které k tomu vedou. Není třeba se "chytat za slovíčka", zaměříme svou pozornost spíše na slovo jedinečnost.

Často se slovo jedinečnost zaměňuje se slovy, kterými se snažíme vyjádřit něčí mimořádnou hodnotu nebo někoho pro určitou vlastnost vyzdvihnout. Běžně se používá ve významech nadhodnocení, pokud se určitá osoba něčím vymyká nad běžný rámec či pro určitou vlastnost, schopnost. Tato jedinečnost je ale iluzí, protože každý se řídí vlastním hodnotovým řebříčkem a každý z nás prožívá stejné situace rozdílně a i stejná slovo rozvibrují každého úplně jinak.

Jedinečnost nespočívá v jednotlivosti, ale vyplývá z celku. Pouze člověk vyzdvihuje to, co více vystoupilo před jeho krátkozrakým, rozumem řízeným pohledem. Význam slova jedinečný hovoří o všeobecných rozdílech jednotlivců a týká se všech lidí. Nevyzdvihuje a nepřipisuje zvláštní význam jen jediné vlastnosti či schopnosti, ale bere každého člověka jako celek s jeho mimořádnými schopnostmi, které ho více zviditelňují. Ukazuje na jeho osobitost, svéráznost, svébytnost. Vždy přítomné a přirozené rozdíly mezi lidmi jsou právě v jejich jedinečnosti. Každý z nás je unikát.

Lidská bytost žijící na Zemi funguje tak, že znehodnocuje vjemy přicházející z různých podnětů vnějšího i vnitřního světa, které zpracovává svou emocionální silou, osobností, rozumem na vlastní úrovni duševní zralosti. Takto přijaté a zpracované podněty vysílá zároveň zpátky do okolního světa, promítá a formuje svůj cit, touhu, chtění, myšlenky, hovoří a koná hrubohmotné skutky.

Většina lidí se touto zjevnou skutečností nezaobírá a myslí si (případně nemyslí), že žije správně. Přitom je ale velice důležité si uvědomit, že každý z nás má svůj vnitřní reálný svět. A tento svět se v něm formoval už od útlého dětství prostřednictvím jeho citových zážitků, smyslových podnětů, pocitových vjemů a chápání. Tedy jedinečný vnitřní svět...

Chybou a nedostatkem výchovy doma i ve školách je, že se tomuto důležitému tématu nevěnuje žádná pozornost. A pokud ano, tak pouze v úzce specializovaných skupinách, například při studiu psychologie na vysokých školách, kde ovšem chybí důležitý duchovní aspekt.

Ve školách se při vzdělávání a výchově klade důraz spíše na paměť, která se zatěžuje nepřiměřeným množstvím informací především o minulosti, a nevěnuje se téměř žádná pozornost skutečnému, praktickému umění žít a ani tomu, jak vycházet s ostatními lidmi, natož aby se objevila nějaká výuka zaměřená na život ve dvou, v partnerství a v manželství. Člověk není připraven na funkční a plnohodnotný život, na mezilidské a partnerské vztahy. Právě tato všeobecná nevědomost a nevzdělanost se široce zrcadlí v podobě nedorozumění v mezilidských a partnerských vztazích a v soužití s ostatními lidmi. Povinné hodiny náboženství ve školách mělo svůj velký význam a dobrý vliv právě na tyto oblasti mezilidských vztahů. Kdo si bude přát najít na jakémkoliv náboženství jen to negativní, jistě to najde. Ale člověk by si měl vybírat ze všech směrů to dobré a přínosné, co posílí jeho Duchovní růst.

Mnozí o tom vědí či tuší, ale v běžném životě to téměř nevyužívají. Konají tak, jakoby zákonitost jedinečnosti ani neexistovala. Posuzují, odsuzují, manipulují... Chtějí měnit lidi okolo sebe k obrazu svému, podle vlastních představ a přání. Zlobí se, pokud má někdo jiný názor, který je dokáže mnohokrát i vytočit. Potom se pod vyvolaným tlakem a přemírou hněvu chovají nevhodně. Ubližují a nejsou schopni si přiznat své vlastní chyby a znalosti. Chyby hledají vždy v druhých, nikoli v sobě.

Setrvávat v této nevědomosti či omylu nám umožňuje naše povrchnost. Všichni jsme se naučili pojmenovávat věci a děje ve světě okolo sebe jednotnými názvy, pojmy. Proto nás může svádět i skutečnost naší vnější tělesné podoby. Máme všichni tělo, hlavu, oči uši... a tím přehlížíme to podstatné. Vždy v každém jednotlivci přítomný rozdíl v prožívání všecho, co na něj působí. Když se například řekne: "Viděl jsem krásný dům", každý si představí úplně jiný dům.

Naše jedinečnost je v našich vibracích, energii, v emocionálním potenciálu, kterým je naše podstata - duch, ukrytý v Duši a fyzickém těle. A právě pod vlivem určitého stupně zralosti této vibrace "vidí" naše oči a "slyší" naše uši a reagují tak i naše další smysly. Přicházející citové vlny, myšlenky, slova, která jsme slyšeli či vyřkli, mají v živém pohybu vždy rozdílný náboj a rozvibrují každého jinak, i když jsou navenek stejné. V určité situaci zkrátka bude každý reagovat uvnitř úplně jinak, i když se bude navenek tvářit stejně.

Nenechme se však zmýlit povrchním pohledem při nekoncentrovaném pozorování chování lidí, kteří reagují navenek podobnými reakcemi a gesty při prožívání různých situací. Zdá se nám, že je to stejné. Vždyť smutní lidé pláčou, veselí se smějí, naštvaní křičí atd. Jenomže neviditelné vnitřní pochody jsou u každého jiné. Co naštve jednoho a způsobí mu vnitřní neklid, nechá jiného v nadhledu. To však dokáže vycítit jenom duchovně probuzený člověk. Citlivý, vnímavý člověk je schopný empatie a dokáže se vcítit do Duše druhého, tak mu lépe porozumět a pomoci.

Názorová shoda či podobnost v prožívání citových vjemů lidi sbližuje, přitahuje. Mají pocit, že si rozumí, cítí k sobě vzájemné sympatie. Jenomže po okouzlení sympatiemi mohou narazit, jakmile někdo projeví jiný názor či přání. Avšak i názorové rozdíly jdou důležité, dají se věcně řešit, s nadhledem, bez emocí a bouřlivých výstupů. Tyto rozdíly jsou potřebným stimulem pro duchovní růst, protože mají vliv na dynamiku pohybu, živost a úsilí ve vývoji jednotlivců i celé lidské společnosti.

Učme se proto vnímat a tolerovat lidskou jedinečnost. Buďme otevření a vnímaví k názorům druhých. Mohou být oboustranným přínosem. Aby vše fungovalo, je potřeba ochota a projevený zájem, dobrá vůle, trpělivost a tolerance.

Dopřejme si vzájemné prožívání jedinečnosti. Zvažme dojmy, abychom se vyrovnali unáhlených závěrů a posuzování, protože jsou velkou překážkou harmonického soužití s ostatními lidmi.

Zdroj: časopis Pre-Slovensko

- přeložila a doplnila ANDREA MAYA