ZAMĚSTNÁNÍ A DOMÁCNOST

Na to, jak má žena působit, panuje v dnešní společnosti zcela rozporuplný názor. Na jedné straně společnost vnímá nezastupitelné místo ženy v domácnosti, a na straně druhé se stále více šířící emancipace zasazuje o to, aby byly ženy s muži rovnoprávné i v zaměstnání. Mnoho žen se necítí uspokojeno ani jedním takovýmto černobílým pohledem.

Dnešní mladé ženy stále více řeší takzvaný problém „kariéra nebo rodina“. Jako by nic mezitím neexistovalo, jako by ani jiná možnost nebyla.

Je to dáno tím, že lidé zcela zapomněli na původní poslání ženy a s tímto posláním i spojenou duchovní výbavu, kterou žena obdržela darem. Když se tedy na tento problém podíváme z duchovního rozměru, co uvidíme? Žena dostala darem daleko větší jemnost a citlivost ducha, aby tak mohla udržovat spojení s duchovními sférami, aby naplňovala, předávala a udržovala ve společnosti hodnoty morální a etické.

Jaké duchovní hodnoty drží v sobě ženy, takový je celý národ. Neboť ženy mají nesmírnou vnitřní sílu, a tím svůj veliký úkol, své poslání udržovat v celé společnosti čistotu, harmonii a mír. Ale toto vše může žena dokázat jedině svým správným naladěním se na jemné tóny světlých nitek, které se stále snáší shůry dolů a čekají na zachycení právě ženami, aby je tyto pak mohly vést dále a zakotvovaly je ve svém okolí, ve své zemi jako požehnání pro veškeré konání celé společnosti. Že se toto nyní neděje, můžeme vidět na každém kroku.

Co tedy s tímto poznáním můžeme a máme jako ženy činit? Co z toho pro nás plyne? Zachytáváním světlých nitek není myšleno noření se do jakýchsi meditací a speciálních cvičení. Tyto nitky můžeme zachytávat pouze svým čistým a zklidněným duchem, a to v každou chvíli, při jakékoliv naší ženské činnosti. Největší sílu přitom může a má žena zakotvovat ve své domácnosti, ve svém domově. To je její království, ve kterém by měl vždy panovat jen mír a vládnout harmonie. Z domova se pak tato harmonie, mír a láska může rozlévat dále do celé společnosti. Je samozřejmé, že vše musíme zkoumat do hloubky a není možné na cokoliv nahlížet strnule bez jemného rozlišování. A tak i zde nám musí být nápomocen cit. To znamená, ne každá žena musí být nutně ženou v domácnosti, kde se bude starat jen o svoji rodinu. Je přece mnoho žen, které z různých důvodů zůstávají samy. Jak by tyto mohly působit jen v domácnosti? Ve všem jest spravedlnost, a tedy i zde. Není posláním ženy být bezpodmínečně ženou nějakého muže. Šíření harmonie a míru nemá žena omezeno jen na tento prostor. Z toho tedy vyplývá, že ženy mají své působení na různých místech, z nichž mohou do celé společnosti vnášet svůj blahodárný vliv.

Takovým zaměstnáním pak může být cokoliv, kde může žena právě uplatnit své jemnější pomáhající, udržující, pečující, povzbuzující a láskyplné působení. Takových druhů zaměstnání je i dnes velmi mnoho. V každém z nich může žena působit čistou formou. I v dnešní společnosti je možné, ba přímo nutné, aby ženy, které nalezly svou vlastní cestu, dokázaly takto působit všude, kde se ocitnou.

žena pečující o květiny

Abychom to dokázaly, máme jednu nesmírně velikou pomoc. Touto pomocí je naše schopnost zachytávat jemné záření shůry. Samozřejmě, že tak ale snáze zachytáváme i daleko více vše temné, co obklopuje tuto Zemi v myšlenkových formách. Právě proto musíme dokázat udržovat své myšlenky čisté, naladěné na dobré chtění pomoci druhým, a své já musíme v tomto směru dát stranou. Jakmile se nás v těžkých chvílích, při řešení nějakého problému, dotýká přístup druhého člověka, pak právě v té chvíli bylo naše já příliš důležité oproti touze vyřešit daný problém, vyjít vstříc druhému člověku.

Ve své denní činnosti, ať již pracujeme v domácnosti, či máme práci, kterou můžeme vykonávat doma, nebo když pracujeme v nějakém kolektivu, musíme dokázat překonávat stále určité druhy pohodlností, které nám mnohdy brání udělat vstřícný krok vůči druhému.

Lidé se dnes po mnohých bolestných zkušenostech vůči sobě uzavřeli a ztratili tak ochotu a touhu pomáhat jeden druhému. V tomto tedy musíme jít nyní my napřed. Jako ženy máme také ještě jednu schopnost, která nám v tomto může být nápomocna, a tou je určitý druh zodpovědnosti, která nás pohání i v té nejvyšší únavě, abychom zvládly vykonat vše, co je naším úkolem. Pokud se do všeho svého konání pustíme s radostnou myslí a lehkostí, pak spolu s touto zodpovědností dokážeme zvládnout mnohé. I zde panuje zákon dávání a braní, čím více dáváme z opravdové touhy pomáhat, tím více sil se nám dostává. Vrací se nám také radost od druhých, kterým jsme svou prací mohly pomoci.

Vrací se nám také radost od druhých, kterým jsme svou prací mohly pomoci...

Představme si jednoduchý příklad, který jsme zažily snad všechny. Potřebujeme vyřídit něco na úřadě, kde čekáme dlouhou dobu v nevlídném prostředí. Navíc zcela přesně nerozumíme všem formulářům, a také přesně nevíme kam a za kým jít. Nakonec se dočkáme a přijde na nás řada. Vstoupíme do místnosti, kde za hromadou papírů na nás zavrčí podrážděná paní a vyčítá nám nevybíravě, že jsme něco špatně vyplnily, a že ona to vlastně ani nemá na starosti, že si musíme zaběhnout někam koupit kolek, že je jí to jedno, jak si to seženeme, že ona tady toho má nad hlavu a nebude přece řešit to, že nic nevíme.

Anebo vstoupíme do místnosti, kde se na nás usměje nesmírně dobrotivá paní a v tu chvíli nám spadne kámen ze srdce, vše jde velice snadno, rychle, a je to nakonec i příjemné setkání. I přes různé těžkosti nám pomůže tato žena vše vyřešit, neboť svou laskavostí a vstřícností otevírá si možnost čerpat inspiraci shůry, která jí přináší možná řešení daného problému. A to vše mohla způsobit jen jedna jediná žena, která třeba pracuje v jinak nevlídné budově. Pak si také všimneme, že toto radostné prožití jde s námi ještě notnou chvíli dál, a i my jsme pak ochotnější pomáhat druhým.

A teď si představme sebe samy a položme si otázku: Jsme vždy takto vstřícné ve svém jednání k druhým? Dokážeme se vždy vcítit do daného problému? Dokážeme se radovat z toho, že jsme mohly ve svém zaměstnání, které tímto povzneseme na poslání, být nápomocny, že rozdáváme posilu, oporu, laskavost a třeba jen úsměv, který má v sobě nesmírnou sílu, pokud je prozářený láskou a čistotou?

Je samozřejmé, že pro naše působení potřebujeme druh práce vhodný pro ženské cítění. Ne každá činnost je tedy pro ženské působení vhodná, protože svojí přílišnou aktivitou zabraňuje ženě naladit se na ten správný druh jemného záření, které jí tak může dávat posilu a inspiraci. Proto žádná řídící funkce není pro ženu tou posilující. Ať již je to ředitelka firmy, kde ještě ke všemu má řídit i velké množství mužů, či jakákoliv politická funkce, která opět tlačí ze své podstaty ženu do přílišného aktivního působení. Daleko více je žena pomáhající pro společnost právě ve svém zázemí domova, kde svým harmonickým působením dodává posilu a oporu mužům, kteří takto obklopeni potom budou moci s daleko větší mírou morální zodpovědnosti vůči druhým působit právě v politice či v jiných veřejných funkcích, pro blaho společnosti.

Záleží tedy, jaké podmínky si nastavíme ve svém nitru. Zda chceme pracovat pro uspokojování svého ega, abychom se nenudily a mohly tak mít náplň dne, abychom dokázaly mužům, že zvládneme to samé co oni, anebo zda toužíme, aby naše povolání bylo současně posláním, které je prodchnuto ochotou pomáhat, posilovat, povzbuzovat, být tedy ženami, které vytváří zázemí – domácnost – všude, kde tvoří a pracují, se vstřícnou radostí a ochotou vůči druhým. Taková Světlu otevřená žena nemusí svými slovy nápadně napravovat druhé v jejich hrubém a nemorálním působení, neboť ona působí již svým příkladem, kterým zároveň vytváří zcela přirozenou úctu druhých vůči své osobě. Bude-li pak v její přítomnosti muž, budou se v něm zcela zákonitě posilovat jeho mužské ctnosti, a i když to mnohdy na sobě ten zatvrzelejší nedá znát, bude jistě toužit být v tu chvíli lepším. Bude-li pak v přítomnosti takto působící ženy žena, bude se i ona stávat ochotnější a míruplnější, protože na ni bude působit blahodárnost harmonie, kterou pravá žena dokáže vytvářet.

Vše temné, co snad by bylo tímto nádherným a silným působením ženy atakováno, si pak také nedovolí útočit přímo. Je to přirozený děj, že kde je světleji, tam pak také silněji temné začne útočit. Avšak toto temné také zcela zřetelně vycítí obrovskou sílu Světla. Pokud si v takové chvíli udržíme to nejčistší spojení vzhůru v tiché modlitbě s prosbou o posilu, dokážeme odrazit i ten nejtěžší útok. Pokud na tuto posilu čisté modlitby zapomeneme a necháme se vtáhnout do souboje, pak ztratíme všechnu ochranu. Taková modlitba nemusí být dlouhá a druhý člověk o ní ani nemusí vědět. Mnohdy stačí pár vteřin toužebné myšlenky, vyslané vzhůru s čistým vroucím srdcem, myšlenky, která prosí o posílení v dané chvíli.

Není tedy úkolem ženy být ani pouhou hospodyní, která se stará pouze o hmotné potřeby tělesné a zanedbává tak své vnitřní světlo, a tím následně i svůj půvabný vzhled s omluvou na nedostatek času či v domnění, že to není podstatné, ani být emancipovanou ženou, která se stará až přehnaně pouze o svůj vzhled a o své uspokojení ega, ve své ambicióznosti dokázat všem, že se vyrovná mužům.

Je to však, žel, dnešní náhled společnosti na ženy. S určitým opovržlivým nadhledem ale přistupují mnohé emancipované a přepěstěné ženy, či naopak ženy opovrhující vším, co zavání ženskostí, k ostatním ženám, které jsou z jejich pohledu jen chudinkami v domácnosti.

Cítíte nyní ale samy, jak ani jeden z těchto postojů není správný? Že je to v onom černobílém vidění jen utiskujícím ženského ducha, který přitom touží po rozletu, lásce, harmonii a určitém druhu ochraňujícího zázemí? Toto zázemí však musíme vytvořit právě my ženy, ať již působíme jen ve své domácnosti nebo v nějakém zaměstnání, které povzneseme na poslání a vytvoříme kolem sebe zázemí pro všechny v našem okolí.

Tímto svým nezastupitelným působením tak můžeme naplňovat své nejvyšší poslání ženy. Oním posláním je udržování živého spojení s duchovními proudy, které přinášejí všem vědění o pravém domově lidského ducha, a tím posilují čistou touhu po pravém a ušlechtilém lidství.

Dokažme tedy v sobě rozzářit slunce našeho ducha a všude, kam vstoupíme, nechť tato zář promluví vždy jako první. Rozsévejme v naší zemi jen setbu radosti, míru, laskavosti a harmonie, aby pak celá naše společnost mohla sklízet plody, které z našeho čistého působení vzejdou.