MATEŘSTVÍ

Mateřství je nádherným Božím darem pro každou matku. Však současně je potřebné poukázat na to, že není nejvyšším posláním ženy na Zemi.

Každá žena má schopnost jemného cítění, které jí umožňuje v čistém naladění zachytávat světlé proudy shůry. Může a má dosáhnout té nejvyšší ušlechtilosti ženství a v jemném souznění se světlými zářivými paprsky má tak přinášet posilu z duchovních sfér. Má přinášet stálé upamatování na krásné nebeské zahrady, ze kterých náš duch přišel na tuto Zemi, aby s touto upomínkou lidé žili, naplňovali ve svém životě všechna Boží Přikázání, aby uzrávali do sebevědomých jedinců, kteří se smí znovu takto obohaceni navrátit zpět, do svého duchovního domova. To je ten nejnádhernější úkol každé ženy.

Pokud je žena takto čistě otevřená zmíněným proudům a prožívá-li láskyplný vztah, může pak být ještě obdařena krásným darem, kterým je mateřství. Má-li být mateřství opravdovým darem a požehnáním, musí žena i tento svůj úkol dokázat naplnit svým vnitřním jasem.

Jak jistě již víte, člověk není jen tělo samotné, ale jeho základním já je jeho vnitřní vědomí – lidský duch. Duch vtěluje se skrze záření světlého mostu, který vytváří nastávající maminka svým vnitřním zachvíváním do určité úrovně jemných zahrad mimo tuto pozemskou pláň. Skrze záření tohoto mostu může pak asi v pátém měsíci těhotenství přijít tento duch, který se tak vtělí do již vyvíjejícího se tělíčka v matčině lůně. Jak světlý a čistý bude tento duch, určuje na prvním místě nastávající maminka svým převažujícím naladěním, svou povahou, svým temperamentem, svými myšlenkami. Proto je nesmírně důležité, aby nastávající maminka byla po celý čas těhotenství v tom nejkrásnějším naladění, jaké jen dokáže vytvořit.

Již při samotném aktu lásky, který umožnil vytvoření zárodku dětského tělíčka, nacházejí se v blízkosti takovýchto dvou zamilovaných lidí duše, jež svou stejnorodostí jsou k těmto lidem přitahovány. Již zde se vytváří první malé nitky, které spojují zatím ještě vzdáleně duše, jež se touží vtělit do právě vytvořeného zárodku budoucího tělíčka dítěte. Od prvního počátku lze tedy hovořit o vytvoření určitého pouta. Je však zatím ještě slabé a teprve s postupem rozvoje hmotného tělíčka buďto toto spojení sílí anebo při nějaké velké, dlouhodobé změně v chování, myšlení maminky, či dokonce změně prostředí, kterým se náhle žena obklopí, mohou stávající připravené duše vystřídat duše, které jsou bližší této nastalé změně.

Proto je nesmírně důležité, aby každá budoucí maminka stále v sobě živila jen ty nejkrásnější myšlenky lásky, které by tak měla prožívat i spolu s nastávajícím tatínkem. Neměla by také navštěvovat místa, kde jsou lidé naladěni na nedobré myšlenkové formy. V dnešní době je to, žel, téměř všude, kde se pohybuje větší množství lidí.

Představme si seménko, které bylo zasazeno a jeho sluncem a zálivkou jsou jemné paprsky záření, které k němu přichází skrze myšlenky maminky a jejího okolí. Chce-li tedy budoucí maminka, aby ze seménka bylo co nejkrásnější, nejzdravější a jen radost vzbuzující děťátko, musí mu své péče věnovat právě v tomto období co nejvíce.

Toto jsou proudy, které určují, jaké děťátko se narodí. Nerozhodují o tom nějaké hrubohmotné geny, které jsou dány stavbou těla maminky a tatínka. To jsou jen základní kameny pro stavbu těla. Tím nejdůležitějším jsou vlastnosti, které v sobě oba nosí, a tyto vlastnosti patří duchu. Z toho také vyplývá, že děťátko, které se narodí, je samostatným lidským duchem, jenž zde na Zemi již mnohé prožil. Svými sklony a schopnostmi je nejbližší k těmto dvěma lidem, kteří tak mohou uvítat toto děťátko jako hosta, jenž může díky této inkarnaci opět pokročit kupředu ve svém uzrávání.

Péče o hrubohmotné tělo je samozřejmou součástí zodpovědnosti, kterou na sebe rodiče splněním svého přání přijmout dar dítěte vzali, a není třeba ji zde rozvíjet, neboť o ní se hovoří skoro všude, kde se zaobírají lidé nadcházejícím mateřstvím. Avšak na vnitřní rozvoj, na tkaní budoucího tělíčka ze světlých nitek, které navazuje právě maminka, se zapomíná. Je to tím, že o těchto dějích již dnes málokdo ví – zapomněli jsme, jako lidé, co vše je se zrozením lidského ducha spojeno. Není nutné, aby žena v tomto období nějak speciálně meditovala. Naopak je potřebné, aby její vnitřní naladění bylo v plné přirozenosti co nejharmoničtější, radostné a mohlo se co nejvíce spojovat v myšlenkách s nádherou nebeských světů. To lze nejlépe v přírodě, která je ještě čistá a stále propojená se světlými výšinami. Takové prostředí si však může vytvořit nastávající maminka i ve svém domově, kdekoliv, tedy i ve městě, kde může svým úsilím zakotvit záření lásky a harmonie.

Tento obraz navazujících se prvních nitek spojení k umožnění inkarnace nového ducha je také odpovědí pro všechny, kteří stále nedokážou určit, kdy se dá již hovořit o člověku, a zda je správné přerušení těhotenství do určité doby lidským zásahem nebo nikoliv. To je však jiná kapitola, o které nyní hovořit nebudeme.

Postupem času, jak se tělíčko utváří, zesiluje se stále více i jemné spojení, které udržuje si již jen jeden konkrétní lidský duch, který je s vyzařováním maminky tím nejbližším.

V období kolem pátého měsíce těhotenství žena ucítí první pohyb svého děťátka. V tuto dobu se duch inkarnoval do tělíčka již natolik zralého, že se s ním mohl plně spojit. Spojení ducha a tělíčka umožňuje právě vyzařování krve. Od této chvíle si maminka buduje pevný vztah se svým budoucím děťátkem. Dítě tak vnímá vyzařování své maminky, na které je plně naladěné.

Je samozřejmé, že harmonické a radostné naladění ženy ještě umocňuje prožívání láskyplného vztahu s mužem, který svým vyzařováním doplňuje svou ženu. Čím krásněji a harmoničtěji prožívají svůj vztah, tím krásnější prostředí vývoje vytváří pro své budoucí děťátko.

Pokud svůj vztah žena a muž v tomto svazku stále rozvíjejí ve vzájemné lásce a úctě jeden ke druhému, zesilují tím záření ochrany pro děťátko, které se k nim narodí.

Jakmile děťátko přijde na tento svět, prožije velmi rychle dotek zachvívání vnějšího okolí, proto je také důležité, aby se žena i při porodu dokázala přes všechny těžkosti udržet v myšlenkách lásky na příchozího nového človíčka.

Tak, jak bude potom toto děťátko obklopováno láskou a harmonickým vyzařováním muže a ženy, tak bude moci růst ve zdravého, citově zralého člověka. To jsou ty nejdůležitější základy, které především maminka ve své nezastupitelnosti dává svému dítěti. Ono potřebuje vyzařování své maminky, potřebuje onu stejnorodost, kterou mu může dát jedině ona. Péče o právě narozené děťátko nespočívá jen v péči tělesné, ale především v péči duchovního rozvoje, souznění maminky s děťátkem a hlavně maminky s tatínkem, neboť sebemenší disharmonie mezi nimi ihned vytvoří záření myšlenek, které děťátko atakuje. Do určitého věku není dítě schopno si vytvářet v tomto směru dostatečně silnou ochranu.

Opět je potřeba si uvědomit jako ve všem i zde zdravou míru každého našeho konání. Nic nemá být přemrštěným jakýmkoliv směrem, aby se strhlo k nezdravotě v přístupu! Žena i přes toto všechno prožívání nesmí nikdy zapomenout na svého muže. On stojí vedle ní a z jejich vztahu je zde děťátko, které jim bylo darováno na jejich prosbu jako dar lásky. Dítě tedy nesmí být v citu upřednostňováno, avšak také na druhou stranu ani opomíjeno. Proto máme svůj cit, abychom dokázaly vše vždy správně rozpoznat a dle toho konat.

Pokud by tedy všechny nastávající maminky ctily všechny zmíněné zákonitosti související se zrozením lidského ducha, a usilovaly by tak o co nejkrásnější naplnění daru mateřství, pak by naše společnost byla obdařena vnitřně i tělesně zdravými jedinci.

S tímto se také pojí věta: jaké má národ ženy, takový jest ve svém celku!

Není tedy něčím více žena, která přivedla na tento svět 5 dětí, avšak současně není schopna dát ze sebe ani zlomek toho, co se k tomuto daru váže, než žena, které tento dar z různých důvodů dán nebyl, avšak dokáže svým působením, svým příkladem vychovávat druhé.

Proto se nemusí ženy nijak trápit, pokud nemohou prožívat v tomto svém životě dar mateřství. Každá z nás již na této Zemi byla mnohokráte, v mnoha inkarnacích jsme jistě vychovávaly vícero dětí, a také jsme jistě udělaly i mnoho chyb. Pokud jsme nyní mohly nalézt smysl života a otevřely jsme v sobě své vnímání citu – ducha, můžeme také nacházet i mnohé odpovědi na své otázky. V každém svém konání bez rozdílu věku, nehledě na náš zdravotní stav, na naše společenské či rodinné postavení, pak můžeme rozvíjet to nejkrásnější ženské působení, které bude moci ozdravět celou společnost. Aby se tak skrze duchovně probuzené ženství mohly na tuto Zemi vtělovat co nejčistší duchové.

Jen pohleďme na stav dnešní společnosti, která v tomto směru je tak churavá, že stále více žen nemůže prožívat mateřství, přestože po něm tolik touží. I to je možností, jak si mohou takové ženy uvědomit, že něco není v pořádku. Může o tom konec konců přemýšlet každý, jak se celá společnost staví k tomuto tak důležitému momentu lidského života. Co je nyní tím nejdůležitějším, a co důležitého se naopak opomíjí. Pokud si však toto uvědomí každá žena, která bude toužit přivést na tuto zemi krásného, čistého ducha, pak svým přístupem může ovlivnit velice mnoho. Stačí jen pamatovat na to, že nikdo z nás není jen tato viditelná hmota, ale že my jsme tím, co toto tělo oživuje, co skrze toto tělo projevuje své city – jsme lidští duchové. Proto se již tak konečně projevujme!

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz