DUCHOVNÍ DARY

Co to jsou duchovní dary a jak se projevují? Mnozí si myslí, že to musí být něco mimořádného, co nemůže mít každý, a jen někteří byli omilostněni a směli obdržet nějaký výjimečný duchovní dar, aby tak mohli mimořádně obdarovávat druhé.

Ovšem tak tomu není. Duchovní dary jsou dary, které obdržel každý lidský duch. V dnešní době nadvlády rozumového myšlení a uvažování však všeobecně lidé zapomínají na prožívání citu, neboli impulsy svého ducha, a tím své duchovní dary zcela potlačili, nerozvíjejí je dál k rozkvětu, a tím docházejí k přesvědčení, že oni žádný duchovní dar nedostali. Pod tímto pojmem si představují tedy jen jisté zvláštnosti, jako jsou různé druhy jasnozření, schopnosti léčitelské a různé druhy meditačních dovedností.

Co však doopravdy duchovní dary jsou?

Budeme-li zde hovořit o ženě, která dostala darem jemnější cítění a tím větší schopnosti přijímání proudů ze světlých úrovní, můžeme se podívat, jak dalece my ženy s tímto darem, který jsme dostaly všechny, hospodaříme. Pokud jsme prošly všechny předchozí stupně na cestě k pravému ženství, je zde předpoklad, že tento dar se snažíme rozvíjet. Náš duch procitl již k touze naplňovat své poslání pravého ženství a stále více vystupují nám před naším zrakem všechny ctnosti ušlechtilého ženství, o které usilujeme.

Jsou ctnosti, které nám jsou tak blízké, že s lehkostí a snadností je naplňujeme vždy, aniž bychom to prožívaly jako něco namáhavého, zvláštního, a tím i výjimečného. To proto, že tyto ctnosti jsou naším duchovním darem, který jsme již ve svých dřívějších životech rozvíjely, a který jsme si přinesly do nynějšího života s sebou. Jsou ctnosti, o které usilujeme s větší námahou, ale postupně se v nich můžeme zušlechťovat a rozvíjet. Ty se nám mohou jevit jako ctnosti důležitější, protože nás stojí mnohem více úsilí. Jsou však důležitější jen pro nás v této přítomnosti v tom, že se je snažíme v sobě rozvíjet a upevňovat. A pak jsou ještě další schopnosti lidského ducha, které nám připadají pro nás nedosažitelné.

Každá ctnost je nesmírně důležitá, každý dar je krásným a velkým, pokud je dále rozhojňován naším úsilím předávat druhým lidem ze sebe to nejlepší. Žádná z žen si tedy nemůže myslet, že je v tomto směru obdarována více anebo naopak méně než ta druhá. Jedno bez druhého není možné. Všechny lidské ctnosti je třeba rozvíjet a vzájemně se jimi obohacovat.

Jako příklad domnělé výjimečnosti v duchovních darech zde můžeme uvést dar jasnozření neboli schopnost zachytávat jemnější obrazy či hlasy a tím spojovat se s jemnější úrovní.

Ano, v dnešní době, kdy je naše jemnější okolí zahlceno temnými útvary nepěkných myšlenkových forem, bývá tato schopnost vzácnější. Avšak do jisté míry máme tento dar všechny. Pro to, abychom dokázaly být vnímavějšími a citlivějšími k přijímání těchto záchvěvů, musíme být ve svém nitru čistými. Tak čistými, že žádné zakalení v myšlenkách by k nám nemělo přicházet. I toto je v dnešní době nesmírně obtížné si udržet. Pokud dokáže žena obstát i v tomto směru, je ještě otázkou, na jakém stupni zralosti se momentálně nachází. Od toho se právě odvíjí, odkud své obrazy čerpá a jak je také dokáže pochopit.

Mnohdy se totiž může stát, že je žena jen citlivější a vnímavější a zachytává myšlenkové útvary, které buďto vytváří druzí lidé, se kterými je v kontaktu, anebo také je vytváří ona sama ve svých představách. Nemusí za tím nutně stát zlý úmysl. Může to být i nevědomost anebo silná touha přijímat určité obrazy. Pokud ještě k tomu taková žena ve své zralosti nestojí v té nejvyšší moudrosti a touze opravdově pomáhat, může způsobit nechtěně i druhému člověku bolest, přivodit zmatek, zavést na špatnou cestu, a to tím, že to, co v obraze uvidí kolem druhého člověka se vznášet, má potřebu bez uvážení hned dotyčnému sdělit v domnění, že to zahlédla právě proto, aby mu směla svými slovy pomoci.

Pokud by s takovým člověkem hovořila jiná žena, která bude také schopna přijmout ve svém čistším a jemnějším nahlížení a ve svém vyšším stupni zralosti obraz, který je v jeho blízkosti, bude tento náhle jiného druhu. Avšak i zde je třeba si uvědomit, zda viděné je správně pochopeno a zda smělo být spatřeno pro předání přímo dotyčnému člověku, anebo zda to bylo spatřeno proto, aby se žena lépe mohla vcítit do jeho nitra a více tak pochopila, z čeho pramení jeho nemoc, nedobré chování či bolest v duši.

Mnohdy je větším darem velký vnitřní pohyb vpřed ve stále jemnějším a jemnějším vciťování se do druhých lidí, při kterém můžeme velmi dobře poznávat člověka jako takového s jeho přednostmi i slabostmi, a pokud budeme stát ve své zralosti s čistou moudrostí, jistě poznáme, jak druhému člověku správně pomoci. Ne vždy je to tím, že mu nutně musíme sdělit své poznání. Mnohdy vyslaná myšlenka o pomoc k takovému člověku způsobí, že pravá pomoc přijde zcela jinou, mnohdy i nečekanou cestou, a nemusí to být ani hrubohmotně skrze nás. Jak pravil Ježíš: „Dávejte nepoznáni.“ Je přece důležitější, aby se druhému pomoci dostalo, než aby věděl, že mu pomáháme my.

S darem jasnozření je v dnešní době velmi těžké umět správně hospodařit. Pro mnohé je to něco tak interesantního, že mají dojem jakési výjimečnosti jasnovidných lidí. Místo, aby se člověk dokázal nechat vést svým cítěním, podléhá mnohdy domnělé neomylnosti těchto lidí, kteří mu nějakou formou věští či zvěstují zprávy z jemnějších úrovní. Přestože cítí člověk jinak, podlehne dojmu, že jasnozřivý člověk to přece musel vidět, a tím lépe vědět.

Všichni však bychom se měli nechat vést na prvním místě právě svým vlastním cítěním. A toto cítění nám také může říci, zda ten, který má schopnosti přijímat nějaké obrazy či zprávy, je jako lidský duch natolik čistým, duchovně zralým, moudrým, že stojí za to se jeho slovům věnovat. Že stojí za to je zvážit, odcítit a následně o nich přemýšlet. Vždy však je třeba zkoumat, zda člověk, který se nás snaží přesvědčit, že má jisté jasnozřivé schopnosti, se jen částečně nepředvádí, či zda není dokonce ve skutečnosti ještě příliš nezralým a nemoudrým, protože neumí se svým darem správně hospodařit.

Oč výše duchovně pak bude stát žena, která ve svém tichém působení půjde životem s důstojností, laskavostí, něžnou péčí o všechny potřebné, bude kolem sebe vytvářet mír a harmonii a každý v její blízkosti se bude snažit stát lepším, protože nebude moci jinak. To je nádherný duchovní dar rozvíjený pravým způsobem, posilovaný touhou být pravým člověkem. To je opravdová pomoc bližním. Vyžaduje však nejvyšší námahu a pohyblivost ducha. Není to jen pohrávání si s určitou schopností, bez ohledu na následky, které může nezralost ducha druhým lidem přivodit.

Je však pravda, že dnes všichni chtějí všechno hned a bez námahy. Svým nezodpovědným přístupem k životu si mnohý člověk přivozuje následky ve svém chabém zdraví. Místo, aby se sám snažil nejen předcházet tomuto oslabení svého těla, anebo alespoň se sám namáhal své tělo uzdravit, dožaduje se nejlépe jedné tabletky či injekce, která ho opět postaví na nohy. A tak je to stejné i s duchem, který se trápí v důsledku svého nedodržování Zákonů Stvoření a dožaduje se nějakého rádce, aby mu poradil něco jednoduchého a rychlého, co pomůže. A tak mnoho lidí, a zvláště žen, navštěvuje nejrůznější kartářky a vykladačky a další nezralé pomocníky, kteří je třeba zavedou do jejich minulých životů, aby měly rychlé vysvětlení svého trápení. Bez námahy a bez snahy o vlastní hlubší zkoumání všech souvislostí.

Je však právě takovéto zavádění do minulých životů tou pravou pomocí? Pokud by nám to mělo být ku pomoci, k opravdové pomoci, budeme svými duchovními pomocníky přivedeny do prožívání, kdy se nám nějaký obraz z minulosti objeví přirozenou cestou sám. Avšak i takové odhalení minulosti bývá výjimečné. Nezbývá tedy než konstatovat, že nám je tato páska přes oči dána právě proto, abychom svůj život prožily plně a opravdově, až do toho nejmenšího dílu všech našich těžkostí. Neboť jedině v opravdovosti takového prožívání dokážeme mnohé pochopit, uzrát, zocelit se, pokročit. Jedině naše vlastní vnitřní námaha nás posouvá kupředu. Pokud bychom již dopředu měly jasno, co přijde a s čím z naší minulosti to právě souvisí, nedokázaly bychom tuto situaci prožít tak cele a intenzivně, aby nás to duchovně posunulo kupředu.

Mnohdy je to však jen pouhá zvědavost, která žene člověka za poznáním toho, kým kdy byl. Samozřejmě, že mnohý očekává něco velikého a úctyhodného. K čemu to ale je? Vždyť důležité je vždy a jedině: „Jaký jsi člověče, ne jaký jsi byl.“ A tak může naopak mnohý, kdo byl kdy dříve někým úctyhodným a dobrým, být dnes duchovně líným, přinášejícím druhým lidem zármutek, anebo naopak, kdo dříve vykonal něco nedobrého, může dnes po mnoha prožitích být plný vroucí touhy po Světle, může tak silně toužit po Pravdě, že bude pro druhé tím největším darem.

Proto je tedy třeba stát čistě a poctivě ve svém úsilí na naší cestě poznání. Nejvíce obdrží jedině ten, kdo se sám namáhá a sám usiluje o poznání sebe sama, sám usiluje rozpoznat Pravdu a kráčet tak jen po cestách vedoucích vzhůru. To, že se jako lidé potkáváme a spolupracujeme mezi sebou, je pak vzájemným obohacováním pro nás pro všechny. Skrze krásu a dary druhých lidí můžeme nacházet slabiny a nedostatky u sebe. Skrze ryzí a upřímná srdce druhých můžeme prožívat vzájemnou lidskost a přátelství.

My ženy máme ještě jeden nádherný dar, a tím je dar mateřství, který není darem jen pro pozemské pečování o děti. Tento dar nám dává možnost prožívat daleko silněji vroucí vztah ke všem, kteří potřebují naši péči. Ať již to jsou právě děti, nejen naše vlastní, ať již to jsou staří lidé, nemocní tělem či duchem, všichni ti, kteří potřebují naši trpělivou, něžnou a zároveň i přísnou lásku. Každá žena, je-li pravou ženou, dokáže své srdce otevřít a s opravdovostí být tou největší oporou všem těmto potřebným. Naopak ale také dokáže být ve svém zakalení daleko více zraňující než muž.

Proto nehleďme na druhé, kdo je více či méně obdarován duchovními dary než my. Jako lidští duchové máme tyto dary všichni. Záleží jen na nás, jak je budeme rozvíjet a jak je dokážeme zúročit. I ten zdánlivě nepatrný dar, bude-li s vroucností rozvíjen a s činorodou laskavostí dáván druhým lidem, bude mnohem větší pomocí než zdánlivě velký dar, který nebude rozvíjen se zralostí a moudrostí a bude tak ležet ladem, i když se bude zdát, že je používán.

Hledejme proto všechny ženské ctnosti a rozvíjejme je, jak nejlépe umíme. Zušlechťujme na sobě i okolo sebe vše. Nepodléhejme v určitých chvílích zvědavosti, ale buďme vždy jen čistě usilující na své cestě k pravému ženství. Chtějme pro druhé jen tu pravou pomoc a dávejme ji nepoznány, bez potřeby odměny, byť by to byl i jen dík. Dávejme prostě proto, že toužíme pomáhat s tou největší opravdovostí, která hledá vždy jen pravou pomoc. Namáhejme se chodit jen po pravých cestách, a ne po těch zdánlivě jednodušších. K odpovědím na naše otázky nepotřebujeme ani žádné pomůcky v podobě kyvadélek, karet či jasnovidců. Stačí naše čisté vroucí úsilí o poznání Pravdy.

Dar jasnovidnosti je krásným darem, avšak v dnešní době je ojedinělou výjimkou, když dokáže člověk s tímto darem hospodařit se zralostí a moudrostí svého ducha. Schopnost jeho přijímání sahá vždy jen o stupeň výše, než je právě jeho zralost. A tím také i my máme možnost rozpoznávat, kdo a co k nám hovoří. Tím i my máme před sebou možnost svým jemnějším cítěním dosáhnout stupně čistého naslouchání. Jak budeme schopni na své cestě vzhůru kráčet čistě kupředu, tak budeme svým nitrem zachytávat pomoc a posilu o stupínek výše stojících pomocníků.

Mějme také na paměti Ježíšova slova:

„Blahoslavení čistého srdce; neboť oni Boha viděti budou. V těchto slovech leží všechno, i to nejvyšší, čeho člověk dosáhnouti může: viděti Boha v Jeho dílech. Srdce člověka musí být čisté a jasné jako křišťál, aby žádné zkalení nebránilo mu ve vidění. Vidění jest poznávání! Člověk, který jest čistého srdce, dokončil zde svůj úkol a může pak stoupati ke Světlu.“

Kráčejme tedy svým životem s čistým a vroucím srdcem a nezapomínejme, že pýcha předchází pád. To znamená, dávejme se cele druhým lidem ve vší tichosti a prostotě a nenechme své srdce zakalit domněnkou, že jsme v něčem výjimečnými. Také však nepodléhejme zjevením zdánlivě výjimečně obdařených lidských duchů. Vše s čistým cítěním zvažme a rozpoznejme. Předpoklady k tomu máme všechny.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz