CESTA K ŽENSTVÍ - STUPEŇ 7. - LÁSKA

Láska

Jak jsme si již na počátku našeho seriálu napsali, k pravému působení ženy není bezpodmínečně nutné, aby smyslem jejího života bylo naplnění svazku manželského. Doplňování ženského a mužského principu, pasivního a aktivního působení, je možné i bez prožívání takto blízkého vztahu. Toto doplňování aktivního a pasivního principu probíhá všude, kde žijí muži a ženy. Pokud dokáže každý na svém správném místě plně rozvíjet své dary a žena ve svém čistém naladění je schopna přijímat a předávat světlé proudy, které zachytává díky svému jemnějšímu naladění vzhůru, pak v každém takovémto společenství bude vždy správně působit souzvuk aktivního a pasivního principu.

Jsme-li však obdařeni tím štěstím, že smíme najít sobě blízkého člověka, který si ve svém naladění nese přesné doplnění našeho temperamentu, pak musíme o tento dar lidského souznění pečovat a rozvíjet jej do krásy silné věrné lásky. Neboť jedině takto prozářený vztah mezi mužem a ženou je nejen schopen přetrvat mnohé nesnáze, ale naopak se stále rozvíjí do krásnějších a zralejších podob.

V dnešní době, díky tomu, že lidé již zapomněli ve svém životě prožívat vše celým svým srdcem, zapomněli, že člověk není jen lidské tělo, ale jeho podstatou je vnitřní já – náš duch, který se projevuje jedině v citových prožíváních, uzavřeli své čisté touhy a city kdesi hluboko svým rozumem a ztratili tak důvěru, a tím možnost prožívání opravdového nádherného, láskyplného vztahu muže a ženy.

Ve všem dnes panuje převážně jen povrchnost a určitý druh spěchu, se kterým se většina lidí žene svým životem kupředu, aby stihla zachytit a užít si v životě vše, co je jen možné. Poháněni ještě mylnou představou, že žijeme jen jednou, jsou dnes lidé, při dostatku všeho pro život základního, ve svém vymýšlení nových druhů zábavy, nesmírně vynalézaví a lační po nových a nových formách takzvaného dobrodružství. A s tímto přístupem se vrhají mnozí jen do povrchních tělesných vztahů, ve kterých tak nemohou nalézt nikdy štěstí, neboť většina lidí chce tak jen přijímat domnělou lásku od druhého. Je to podobné jako používání chemických hnojiv a genetických úprav u rostlin. Také u rostlin mají lidé snahu vyhnat vše nesmírně rychle do velké sklizně. Jaká ale je kvalita takovýchto rostlin? Až teprve po čase, po mnoha nepříjemných zkušenostech, zjišťujeme, jaké ještě vedlejší následky nám přineslo toto lidské počínání. Lidé totiž chtějí všechno hned a hodně.

Láska, pravá, čistá láska musí však vykvést pomalu, ale intenzivně. Musíme o ni trvale pečovat. Vše citové, co do takového vztahu ze sebe vložíme, se nám přece stejnou měrou vrátí. Tak jako pulsuje tento zákon dávání a braní ve všem ostatním, i zde to můžeme prožívat velmi intenzivně.

Přibližme si nyní obraz láskyplného vztahu od počátku jeho zrodu. Pokud touží žena stát se opravdovou ženou a s čistou touhou usiluje o naplňování svého úkolu pravého ženství, vyzařuje okolo sebe nádherné harmonické proudy s podobností čistého něžného poupěte. Jemná vůně tohoto květu pak pronikne až k čistému mužskému srdci, které je ve svém mužském působení aktivního, tvůrčího rytíře zasaženo neznámým, avšak krásným proudem světlých tónů. Tento proud v něm pak otevírá cit, který se stále zesiluje a vyvolává potřebu tento nádherný květ čistého ženství ochraňovat. Pomalu a zlehounka se přibližuje, aby tuto křehkost, která mu dává tolik síly a odvahy, neporanil. Pomalu se tak sbližují dva lidští duchové, kteří ve své blízkosti rozvíjejí jen ty nejkrásnější dary, které si přinesli. Probouzí se a sílí čistý dar lásky, jež vyvolává v každém touhu být pro toho druhého tím nejlepším. Obdarovávat jej sám sebou, svými ctnostmi, aby si ten, kterého si můžeme pro jeho ctnosti vážit, mohl pro totéž vážit nás.

Jen zlehounka se tak přibližují i tito dva lidé do větší blízkosti, až je jejich souznění natolik silné, že cítí pravost a opravdovost svého citu. Teprve pak se dotknou jejich ruce a jejich vztah se může pomalu rozvinout i k blízkosti tělesné. Pokud takto budou pečovat o svůj vztah s něhou a touhou být tomu druhému vždy tím nejkrásnějším především však svými ctnostmi, pak může jejich vztah jedině nabývat na síle, intenzitě a může zrát. Pokud si žena i muž budou stále udržovat čistou touhu naplňování Zákonů Stvoření a jako lidé budou usilovat o pravé lidství, pak teprve mohou i svůj vztah protkávat světlými nitkami svých ušlechtilých duchů a vzájemně se budou povznášet na své cestě vzhůru ke Světlu. Potom také budou prožívat pravý vztah, který je uzavřený v nebi, neboť je zde zakotvený oboustrannou touhou po splnění své úlohy čistého lidství, tak, jak nám bylo dáno.

Toto byl obraz, který nám měl přiblížit čistý záchvěv opravdové lásky. Bez takovéhoto obsahu nemohou lidé lásku nikdy prožívat. Je mnoho krásných drobností, které zesilují možnost prožívání láskyplného vztahu. Tyto nepatrné drobnosti však již dnes lidé ve své povrchnosti znehodnotili tím, že se s nimi plýtvá při všech možných příležitostech. Jako příklad vezměme si polibek, který by měl být jen ryzím projevem čisté a silné lásky. Měl by tak být dáván v něžnosti souznění jen mezi těmi, kteří takovouto lásku prožívají. Rozhlédněme se však okolo sebe. Kdekoliv se lidé setkají, vždy se mezi sebou hubičkují a ani trochu nepřemýšlí, že tím si zcela pošpinili hodnotu čistého polibku. O objímání a dalších tělesných dotycích, které jsou dnes zneužívány stejnou měrou, ani nemluvě. Většina lidí nad tím však mávne rukou a začne hovořit něco o zbytečné prudérnosti.

Tím se však hlavně oni sami připravují o jemné, nádherné záchvěvy lásky, které by tím nabyly na jiné hodnotě, pokud by byly lidem takto vzácné, a nebyly by rozdávány na potkání. Mnohého člověka dnes žene jen spalující touha dosáhnout svého cíle, který je mnohdy jen určitým pocitovým a pudovým pohonem, avšak tento ryze tělesný pohon se rychle vyčerpá, vyprchá, a takový vztah pak okamžitě ztrácí na smyslu. Neboť cíle bylo dosaženo, a pak … již jen setrvačnost, ochlazení, nezájem. Takový vztah je jen oboustranným trápením. Žel, většinou se lidé v takovýchto prožitích utvrzují jen v tom, že to tak je normální, a hledají povyražení jinde, aby opět prožili onen pocit vzrušení, který prožívali kdysi dávno, někde na počátku.

Také jsou ještě utvrzováni různými odborníky na manželství v tom, že i toto je správné, a že případná nevěra, není-li vyzrazena, jen vztah utuží. Všimněme si, jak dnešní společnost zcela toleruje i nevěry veřejné a mnozí muži se tím doslova chlubí jako lovci trofejemi. Plní se tím stránky bulvárních novin a čtenáři jen hltají takovéto pikantnosti. Dokonce v očích mnohých získávají si takoví lidé na větším obdivu oproti těm, kteří si v tomto směru stojí čistě a věrně. Ale to vše je jen pokřivené prožívání povrchního přístupu ke vztahu, který je možný pouze s vnitřním hlubokým citem. Jak nesmírně nízko v tomto směru lidstvo stojí.

Není ale třeba zde rezignovat, že prožívat láskyplný vztah v dnešní době už nelze. To by byla degradace vnitřní síly každého z nás, jelikož jsme toho schopni, avšak máme zde na Zemi vše prožívat především svým duchem, svými city. Vše, co konáme, musí být vždy tímto cítěním naplněno. Jakékoliv rozhodování musí být opřeno o vnitřní přitakání ducha, že to je správné, pravé, smysluplné, posilující, harmonické, vytvářející krásu, ochraňující vše slabé, a u citu lásky musí být takové přitakání ještě silnější.

Jen zvířata ze své podstaty zvířecí duše prožívají vztahy, které mají za úkol pouze rozmnožování. Lidský duch stojí však ve své duchovní podstatě výše a má schopnost prožívat silné city. A právě jedině skrze taková opravdová a silná prožívání může být člověk šťastným. Toto štěstí si nenahradí sbíráním a hromaděním hmotných statků a soupeřením s druhými ve snaze zvítězit a ukázat, kdo je schopnější a movitější, kdo má svým vzhledem krásnějšího a atraktivnějšího partnera.

Lásku, pravou lásku, je možné prožít i dnes, a my ženy můžeme udělat velmi mnoho pro to, aby se láska opět rozezvučela mezi všemi lidmi. Ať již je náš temperament ten nejmírnější nebo naopak živější, pokud nese si stále v sobě zabarvení ženských ctností, vždy bude zde takový muž, který opět svým druhem temperamentu nás bude moci doplňovat. Tak jak se říká, že se opaky přitahují, tak to také platí. Žena a muž mohou ve svém čistém prožívání nádherného harmonického svazku splynout v celek. Aktivnější, temperamentem až cholerický muž bude ke svému druhu potřebovat ženu mírnější, aby mohla vyvážit jeho silnou mužskou aktivitu, a žena takto mírnější pro své působení tuto silnou mužskou aktivitu potřebuje.

A muž, který je ve svém temperamentu mírnější, bude naopak potřebovat ženu více temperamentnější, aby mohla doplňovat jeho záření. Neznamená to však, že by si měli žena a muž ve svém vztahu přerozdělovat své základní úlohy muže a ženy. Vše musí zůstat ve zdravých hranicích ženského a mužského principu ve Stvoření. Jak jsme si již psali, je toto dáno naší výbavou. Pro ryze mužské působení je plně vybaven pouze muž a pro ryze ženské působení je vybavena nejlépe pouze žena. Když budeme toto ctít i ve svých vztazích, budeme moci rozvíjet přirozeně a sebevědomě i vztahy nejbližší.

Žena také musí do vztahu vnášet neustálou krásu a harmonii. Nesmí nikdy dovolit, aby před svým mužem dbala méně na své chování a vzhled než před ostatními. Stále musí chtít být tou nejušlechtilejší hlavně pro svého muže, kterého miluje. Jak by muž mohl milovat ženu, která se před ním ukazuje v teplákách, v natáčkách, polonahá pobíhá po bytě a do toho ještě okřikuje děti a svého muže stejně tak. Představme si my ženy, jak na nás ale působí muž v obnošeném a vytahaném spodním prádle, ležící na pohovce, sledující televizi a popíjející přitom pivo z lahve. Není to pěkný pohled, ale žel, je to především vina ženy, která nedokázala ve vztahu udržet krásu a harmonii hlavně svým příkladem a svým čistým působením. A v tomto stavu to také žádné výčitky nenapraví. Chce-li se žena pohoršovat nad chováním svého muže, ať raději nejprve sama zpytuje své svědomí.

Žena musí dokázat udržet i tu nejtěžší chvíli vzájemného prožívání v čisté harmonii, neboť ona je tou, která pečuje o čistý květ lásky ve vzájemném vztahu muže a ženy. Jak tuto květinu lásky zalévá, tak tato roste nebo vadne. Muž je v tomto směru ten, který je buď nesmírně posílen ženským působením a touží z celého srdce svou ženu ochraňovat, těší se do svého domova, kde jej čeká po jeho náročném dni mnohých bojů harmonické zázemí, světlem prozářená žena, kvůli které by mohl i nebesa dobýt. Pokud toto ve svém domově nenachází, je pro něho velmi těžké, a mnohdy i nemožné si odpočinout, přijmout posilu a udržet si vroucí vztah k ženě, která jej ještě navíc častuje mnoha nepříjemnými slovy a obtěžuje svým zanedbaným vzhledem, kterým mu tak říká, že už jí nestojí za to, aby se kvůli němu namáhala být stále tou něžnou a láskyplnou jako kdysi, před dvaceti lety. Místo vzájemné posily a podpory prožívají tak oba jen zklamání a čekají, kdy se snad ten druhý změní. Napjatým dusným tichem vznáší se pak veliké množství oboustranných výčitek a zraňujícího zklamání. To vše je však možné změnit!

Žena dostala do vínku jako nesmírný dar krásnou schopnost udržovat si spojení se světlým zářením shůry. A toto spojení, pokud jej udržuje v čistotě, jí dává vždy velikou posilu a pomoc. Ona tak s lehkostí může načerpat tuto sílu pro sebe i pro muže. Že se tak neděje, můžeme vidět všude okolo sebe.

Opět tedy není možné dávat si jakékoliv konkrétní rady na to, jak být dobrou manželkou, jak se o to snaží mnohé dnešní časopisy. Největší částí těchto rad a návodů jsou jen rady rozumu, který sleduje jen cíl ve vnějších formách. My však musíme dokázat uchopit do hloubky vždy podstatu všeho, co konáme. Oporou nám k tomu budou Zákony Stvoření, které byly nám lidem již před dávnými časy přineseny Mojžíšem. Tyto Zákony Stvoření jsou nám stále přibližovány v dalších obrazech, abychom dokázali i v dnešní době vše správně pochopit. Budeme-li tedy opravdu chtít nalézt východisko z každé situace čistým a správným způsobem, nalezneme vždy odpověď v těchto Zákonech pro život. Ke správnému pochopení nám také vždy bude pomáhat naše vnitřní čisté cítění.

Pokud budeme chtít my ženy udržovat své vztahy lásky čisté, zářivé a průzračné, plné životadárného proudění, pak musíme umět dát své já stranou v tom směru, že není naším cílem prosadit si za každou cenu svou pravdu, že vztah není určitý druh soupeření o to, kdo vyhraje, ale že naším úkolem je vždy udržovat harmonické záření mezi námi a naším milovaným mužem. Naše já se musí projevovat pouze tím, že se budeme snažit být samostatnými, pravými osobnostmi, které si mohou vážit samy sebe, a tím dávají možnost i nám nejbližšímu člověku, aby si on mohl vážit nás. Nebuďme ale také ani ovce, které slepě přijímají v rozporu se svým citem a studem vše, co náš v tuto chvíli již nezdravě milovaný a slepě následovaný muž říká. Jedině dvě samostatné, ušlechtilé osobnosti mohou společně vytvářet láskyplný, plnocenný vztah, prodchnutý úctou jednoho ke druhému. Tato úcta nám také dává i důvěru jednoho ke druhému.

Věřte, že takový vztah je zde na Zemi i v tuto dobu možný, a že dává člověku prožití nesmírné radosti a štěstí, které pak vkládá do všeho, co koná. Z takového vztahu potom mohou čerpat i ostatní lidé, kteří žijí v blízkosti vroucně se milujících lidí. Všechny myšlenkové formy, které pak obklopují takový rodinný krb, jsou pouze světlé a povznášející a působí tak silně, že pokud vejdete do jejich domova, cítíte se zde vždy nesmírně dobře. A to je onen kruh dávání a braní. S láskou dávajíce jsme otevřeni přijímání nádherných proudů, a ty nás opět povznáší a naplňují touhou opět a znovu dávat to nejkrásnější, co je v nás.

Jedině z takových vztahů může lidem přicházet požehnání lásky a do takových vztahů mohou přicházet čisté duše. Zde pak mohou vyrůstat zdravé a čisté děti.

O tom si však napíšeme v příští kapitole.

Přeji Vám všem, abyste mohli v jakékoliv podobě čerpat sílu z opravdové, čisté lásky.

- Martina Š.

- převzato ze stránek Český institut pro rozvoj a ochranu díla "VE SVĚTLE PRAVDY"

www.ao-institut.cz